Potrava a spôsob lovu

Rys se živí převážně menšími kopytníky - srnčí zvěří. Méně loví jeleny, divoká prasata, hlodavce, zajíce nebo lišky. Překvapuje je rychlým útokem ze zálohy, ale ne vždy je úspěšný. Kořistí rysa se proto nejčastěji stávají nemocní, mladí nebo méně ostražití jedinci. V oblastech s trvalým výskytem rysa je srnčí zvěř ostražitější, v dobré kondici a dosahuje i vyšší hmotnosti.

Nejčastější potravu rysa jsou menší kopytníci, u nás převážně srnčí zvěř, ale např. v Alpách mohou tvořit významnou část potravy i kamzíci. Kořistí se mohou stát i menší jeleni, laně, selata divokých prasat nebo mufloni. Někteří rysové často pronásledují a zabíjí lišky. Ve Švédsku bylo prokázáno, že rysové dokázali početnost lišek významně regulovat. Procentuální složení potravy šumavské populace rysa je následující: srnec 74 %, jelen 12 %, prase divoké 7 %, muflon 4 %, ovce domácí 2 %, liška 1 % a významně se neliší od potravy rysa n a Slovensku.

Zatímco vlk testuje vytrvalost zvěře, rys zkouší její ostražitost. Pozoruje zvěř s vyvýšeného nebo dobře krytého místa, poté se připlíží do její bezprostřední blízkosti (max. 30 metrů). Překvapí ji a pronásleduje ji na vzdálenost 20 – 50 (100) metrů. Je pověrou, že rys číhá na kořist na stromě, odkud jí skáče za krk. Při tomto počínání by padl nejspíš únavou: ve skutečnosti se musí ve svém teritoriu neustále přemisťovat a slídit.

Víte, že… pouze 20 – 80 % útoků rysa končí úspěchem? Kořistí rysa se tak snadněji stane zvěř slabší, nemocná nebo hůře smyslově vybavená. V oblastech s trvalým výskytem rysa je srnčí zvěř ostražitější, v dobré kondici a dosahuje i větší hmotnosti.

Menší kořist (hlodavce, zajíce, ale také lišky) zabíjí rys kousnutím do hlavy, kdežto větší kořist (spárkatou zvěř) vahou těla ji srazí k zemí, zakousnutím do hrdla či týla jí láme vaz. Nepodaří-li se mu kořist dostihnout, nechá ji být. Větší kořist rysové načínají většinou od kýt a pokud nejsou vyrušeni, pravidelně se k ní vracejí. Na rozdíl od vlků však nejsou schopni překousnout silné kosti.

Rys se z ulovené kořisti snaží zkonzumovat co nejvíc, naráz však nezvládne více než 4 kg svaloviny. Ke své kořisti se - pokud není vyrušen - vrací několik dní. Často ji překrývá trávou, listím, výjimečně ji vytáhne i do rozsochy stromu - zřejmě si ji tak snaží chránit před liškami nebo jinými potravními konkurenty. Pokud není rys při lovu úspěšný, vydrží hladovět i několik dní. Na rozdíl od vlků rys pozře zdechlinu jen výjimečně, většinou konzumuje jen čerstvou kořist, kterou sám ulovil.

Nikdy nebylo zaznamenáno, že by rys vyhubil svoji přirozenou kořist (pak by sám zemřel hlady). Jen v případě, že rys osidluje nové území a srnčí zvěř není na rysa zvyklá, je šelma schopná významně redukovat jejich stavy. Po několika letech se ustálí rovnováha mezi predátorem a jeho kořistí. Např. dlouhodobý výzkum na Šumavě se ukázal, že úmrtnost srnčí způsobená rysem představuje jen 10 % z její celkové úmrtnosti a je v pořadí až třetím nejvýznamnějším faktorem (po odstřelu prováděným myslivci a střetu s dopravními prostředky). Ve skutečnosti má výskyt rysa velmi příznivý dopad na celou populaci srnčí zvěře. Jakkoli se mnozí myslivci domnívají, že populaci srnčí zvěře chrání, když loví rysa, je jejich nezákonná činnost spíše kontraproduktivní.