Medvěd hnědý (Ursus Arctos)

Medvěd hnědý, největší evropská šelma, byl na většině našeho území vyhuben v průběhu 17. a 18. století. Díky návaznosti na Slovensko, kde dosud žijí početné populace všech velkých šelem, se do Beskyd medvědi od 70. let. 20. století stále vracejí. Minimálně Jeseníky a Šumava představují další vhodné oblasti, ovšem pytláctví, intenzivní lesní hospodaření a fragmentace krajiny brání opětovnému osídlení našich hor medvědy. Medvědi - známí samotáři, zimní spáči a z větší části vegetariáni také stále vyvolávají obavy veřejnosti. Medvěd jako jediná z našich šelem může skutečně přivodit člověku vážné zranění, i když se jedná o výjimečné případy, kdy lidé nedodržují základní pravidla, jak se v oblastech s výskytem šelem chovat. Tyto stránky slouží rovněž k tomu, abychom životu medvědů více porozuměli a přestali mít z jejich přítomnosti zbytečný strach.

Rozšíření medvěda hnědého

Medvěd hnědý (Ursus arctos) má obrovský areál výskytu sahající od Evropy přes severní Asii až po Japonsko a Severní Ameriku. Na tak velkém území rozeznáváme několik takzvaných poddruhů, které se přizpůsobili podmínkám v různých krajích, neztratili ovšem schopnost se spolu rozmnožovat. Vůbec největší jsou kodiaci (Ursus arctos middendorfi ) - žijí na Aljašce a dosahují váhy až 800 kg. Grizzlyové (Ursus arctos horribilis) obývají západní a střední část severní Ameriky a velikostí spadají mezi kodiaky a evropské medvědy. Evropská populace medvěda hnědého zahrnuje pouze nominátní poddruh (Ursus arctos arctos), jehož areál sahá až na Sibiř.

Mimo Island, Irsko a další menší ostrovy obýval medvěd hnědý v minulosti celou Evropu. S příchodem civilizace, ničením vhodných biotopů i aktivním lovem medvědů se však jejich areál zmenšil o 75% na dnešních zhruba 2,5 milionu km² které obývá asi 50 00 medvědů. Tento odhad však zahrnuje i evropskou část Ruska, kde se vyskytují plné tři čtvrtiny evropské medvědí populace. V jižní a západní Evropě člověk lovil medvědy kvůli ochraně dobytka a zároveň soustavně ničil vhodné biotopy, takže současný výskyt je tu vázán jen na několik izolovaných populací v horách (Alpy, Apeniny, Balkán, Dináry, Pyreneje). Česká republika má výhodu, že přímo navazuje na souvislý areál výskytu medvěda na Slovensku, potažmo v Karpatech, kde se vyskytuje zhruba 8 000 medvědů. Karpatská populace je po východoevropské druhá nejpočetnější v Evropě. Z analýz DNA také vyplynulo, že karpatští medvědi jsou více příbuzní sibiřským a kamčatským než medvědům z Bulharska, Slovinska, bývalé Jugoslávie a Řecka.

Současné rozšíření medvěda hnědého (Ursus arctos) v Evropě. (Červený, Vaňek & Hošek 2005, Vesmír 84 (11), vyvěšeno s laskavým svolením redakce časopisu Vesmír)

ČR

14. listopadu 2006 tomu bylo přesně 150 let, kdy byl na Šumavě zastřelen poslední medvěd na území Čech, jinde v Čechách byl však medvěd vyhuben mnohem dříve, většinou už v průběhu 17. a 18. století. Naopak na Moravě, kam medvědi měli možnost přicházet ze Slovenska, se udrželi déle. Poslední tam padl až koncem 19. století, konkrétně roku 1893 v panství Hukvaldy. Do Beskyd se medvědi vrátili poté když v 70. letech 20. století expandovala slovenská populace, ojedinělé potulky byly však nepravidelně zaznamenány již dříve. Nyní se v Beskydech, jakožto jediné oblasti ČR s pravidelným výskytem, trvale vyskytuje 2–5 jedinců, kteří zde i přezimují. Sousední Slovensko se škálou vhodných biotopů a provázaností s jádrem karpatské populace obývá asi 700 medvědů hnědých.

Současné rozšíření medvěda hnědého (Ursus arctos) v ČR v letech 2000- 2003 (Červený, Vaňek & Hošek 2005, Vesmír 84 (11), vyvěšeno s laskavým svolením redakce časopisuVesmír)