Rys ostrovid (Lynx lynx)

Kočka divoká se na našem území vyskytuje jen velmi sporadicky a tak je naší jedinou divoce žijící kočkovitou šelmou rys ostrovid. Plachá, samotářsky žijící šelma je ze tří velkých šelem nejmenší, loví proto menší kopytníky jako jsou srnci, méně jeleny, divoká prasata, hlodavce nebo lišky. Svou kořist překvapuje rychlým útokem ze zálohy. Ne nadarmo se rys nazývá ostrovidem - vyniká bystrým zrakem, ale také sluch má výtečný. Navzdory vhodným podmínkám ve většině našich pohořích trvale osidluje pouze Beskydy, Šumavu a Pošumaví. Většímu rozšíření brání především ilegální lov.

Rys ostrovid

Rysí populace v Čechách zanikla v první polovině 19. století (poslední doložený zástřel je z roku 1835 od Tábora). Z Jeseníků a Moravskoslezských Beskyd je však znám relativně častější výskyt ještě na přelomu 19. a 20. století, než byli i tady rysové vyhubeni. Opětovně k nám začal rys pronikat během 2. světové války po roce 1946. Koncem 50. let se jeho početnost v Beskydech odhadovala na 25 jedinců. Byl však ilegálně loven a v letech 1962 – 1975 jeho vybíjení dokonce probíhalo v souladu s tehdejší mysliveckou legislativou. V letech 1976 – 1977 tak byly Beskydy opět rysů pusté. Stejně smutný osud rysa potkal v 80. letech v Jeseníkách a na Javořické vrchovině (okraj Českomoravské vrchoviny), přestože už byl zákonem chráněn. V roce 1989 se velikost jesenické populace odhadovala na 15 – 18 kusů, dnes se zde vyskytuje maximálně 5 zvířat; ještě horší je situace v Děčínské pahorkatině (NP České Švýcarsko), kde byl již rys patrně zcela vyhuben. Zprávy o rozmnožující se populaci rysa na Javořicku mizí po roce 1986. V průběhu posledních padesáti let tak u nás byly vyhubeny (nebo na hranici vyhubení zredukovány) nejméně čtyři přirozeně vzniklé rysí populace (Jeseníky 1950 – 1959 a 1983 – 1989, Beskydy 1960 – 1969, Javořická vrchovina 1980 – 1986).

Současné rozšíření rysa ostrovida (Lynx lynx) v ČR v letech 2000 – 2003 (Červený, Vaňek & Hošek 2005, Vesmír 84 (11).

Přirozené osídlení Beskyd bylo rysům opět umožněno omezením jejich lovu na Slovensku v roce 1975. Beskydská populace se dnes odhaduje na 15 – 20 kusů.

Odlišný byl vývoj rysí populace na Šumavě (česko-bavorská populace), kam bylo v letech 1982 – 1989 vypuštěno 18 divokých rysů původem ze Slovenska. Procesu, kdy vracíme člověkem vyhubená zvířata do míst, kde dříve volně žila, říkáme reintrodukce. Na všech reintrodukcích rysů nejen na Šumavu, ale i do Alp, se podílela ostravská zoo a její tehdejší zaměstnanec Ludvík Kunc.

Už v roce 1970 byli rysové vypuštěni také v Bavorském lese (Německo), a tak i na Šumavě v době české reintrodukce mohlo žít zhruba 18 zvířat. Rysům se na Šumavě začalo dařit - jestliže ve letech 1992 – 1993 tu žilo kolem 75 jedinců, tak v roce 1995 se už početnost populace v jihozápadních Čechách odhadovala na 70 – 100 a v roce 1998 na 120 – 150 kusů, přičemž rysové osídlili plochu větší než půl milionu hektarů. Toto území zahrnovalo kromě Šumavy i Pošumaví, Český les, Blanský les a nová populace vznikla i v Brdech. Samostatnou kapitolou je výskyt rysa v NP Podyjí, kam byli v letech 1994 – 1995 ilegálně vypuštěni rysové uměle odchovaní v ZOO, kteří se dokázali adaptovat na přírodní podmínky, obstarat si obživu a několik let zde přežívali. Jedná se však o velmi malé území a v současné době tu žádný rys nežije, i když poslední dobou byl zaznamenán jeho výskyt na rakouské straně hranice.

Celkově se stavy rysů v ČR od roku 1998, kdy u nás vrcholily (130 – 150 kusů), nevyvíjí optimálně. Přestože by bylo logické, kdyby se jejich počet nadále zvyšoval a mladí jedinci obsazovali nová teritoria, stal se pravý opak - jejich počty poklesly zhruba o 30 %.

V důsledku stále probíhajícího pytláctví se v současné době vyskytují v ČR jen dvě stabilnější rysí populace - v Beskydech a v jihozápadních Čechách, v Českém Švýcarsku je rys na pokraji vymření a situace v Jeseníkách si žádá podrobnější výzkum. Celkový počet rysů v ČR je již tedy opět pod hranicí 100 kusů.